Lucie Radová je významná česká novinářka, blogerka a také cestovatelka. Právě kvůli své turistické vášni se rozhodla vyzkoušet stále populárnější sdílenou ekonomiku a její další cestovatelské dobrodružství ji zavádí mimo jiné do Srbska, Maďarska, Chorvatska, Turecka a Rumunska. V každé zemi si Lucka dává za cíl přiblížit se tamním zvykům a kultuře, a proto dostala seznam úkolů, které ve spolupráci s místními obyvateli splní. Do jednotlivých destinací jí dopraví řidiči, kteří aktivně využívají spolujízdu, ubytování jí poskytnou místní lidé. Díky tomu má jedinečnou možnost nasát pravou atmosféru dané země. Konečně dorazila do (poloviny) cíle!
Chceš vyrazit taky?
Najdi jízdu Nabídni jízdu
Z deníčku Lucky
Desátý den: 24 hodin v Istanbulu
Jsem v Istanbulu! Po devíti dnech a přesně 2437 km s řidiči BlaBlaCaru si dávám turecký čaj doma u Báry. Barča bydlí v asijské části Istanbulu. V praxi to znamená, že ti cesta do centra trvá hodinu a půl. Myslím, že jsem nikdy nebyla v tak obrovském městě. Když se podíváš na mapu Istanbulu, tak vypadá jako průřez mraveništěm.
Říká mi energická Češka. Se svým manželem Turkem tu žije tři roky. Společně vychovávají dvouletou holčičku. Bára je velká vlastenkyně. Včera jsme si musely jít vsadit na to, že vyhraje Česká republika nad Tureckem ve fotbale. Já vsadila na remízu, protože to předpovídala Báry maminka. Ráno se nám všichni Turci, kteří zjistili, že jsme z Česka, hodně, hodně smáli…
Samotná cesta do města je zážitek. Poslední úsek jedeme vodní městkou hromadnou dopravou, což mi přijde naprosto geniální. Projíždíme Bospor, silný vítr mi dává alespoň na těch krátkých patnáct minut pocit, že není 38 stupňů.
Bára mě vede do Modré mešity. Před vstupem na sebe musím hodit univerzální hábit, na kterém je připnutý i šátek. Zahalena v neprodyšném oblečení vstupuju do mešity.
Říká mi s úsměvem Bára. Přestože ani jedna nejsme věřící, obě nás mešita naprosto dostává. Sedám si k jednomu z pilířů a dívám se vzhůru.
Pak pozorně pozoruji každý metr chrámu. Chci si je všechny zapamatovat.
Zpáteční cesta vede přes tureckou zmrzlinu z kozího mléka, která je NAPROSTO výborná. Na bazaru ochutnáme u každého stánku jednu nabízenou dobrotu, takže na konci uličky jsme úplně plné. V přístavu do sebe ještě hodíme rybu v bagetě. Abychom náhodou nevyhladověly, jdeme na večeři ke tchýni od Báry, která nachystala keftu.
Díky Báro za skvělých 24 hodin v Istanbulu! A mimochodem, Barča píše vtipný blog o životě v Turecku s Turkem. Určitě na něj mrkni :)
