Lucie Radová je významná česká novinářka, blogerka a také cestovatelka. Právě kvůli své turistické vášni se rozhodla vyzkoušet stále populárnější sdílenou ekonomiku a její další cestovatelské dobrodružství ji zavádí mimo jiné do Srbska, Maďarska, Chorvatska, Turecka a Rumunska. V každé zemi si Lucka dává za cíl přiblížit se tamním zvykům a kultuře, a proto dostala seznam úkolů, které ve spolupráci s místními obyvateli splní. Do jednotlivých destinací jí dopraví řidiči, kteří aktivně využívají spolujízdu, ubytování jí poskytnou místní lidé. Díky tomu má jedinečnou možnost nasát pravou atmosféru dané země. Pomalu se vrací zpátky domů…
Chceš vyrazit taky?
Najdi jízdu Nabídni jízdu
Z deníčku Lucky
Jedenáctý den a přelet do Athén
Bohužel došlo k tomu, čeho se celou dobu báli kolegové z BlaBlaCaru. Dnes ani následujících pět dní nikdo nejede směr Istanbul -> Evropa. První řidič vyráží za pět dní do Burgasu. Což by bylo báječné, pěkně se vyvalalit u Černého moře… Problém je v tom, že odtamtud už zase žádný řidič nikam nejede. Já bych na svém balkánském roadtripu zůstala klidně další měsíc, ale to jaksi není smysl téhle cesty. A tak: LETÍM DO ATHÉN! Bára mi doporučila, abych z bytu vyrazila pět hodin před odletem. A to bydlí v Istanbulu. Radši jsem ji poslechla. Nakoupila spousty jídla na svačinu a vyrazila.
V Istanbulu je dobrodružství i samotná hromadná doprava. V přeplněném autobuse nikdo neuměl anglicky a já zase komolila turecké názvy. Polovina autobusu se tak zapojila do toho, jak mě co nejrychleji dostat na letiště. Trasu autobusu jsem kontrolovala na své GPS:) a cestující každých deset minut kontrolovali, jestli jsem v pohodě a jestli jedu správně. A to jsem už neměla peníze na mhd kartičce, takže za mě jiný cestující jízdu zaplatil a odmítl si ode mně peníze vzít…
Za hodinu a patnáct minut přestupuju na rychlo na loď přes Bospor. Lodě se tu hodně využívají na přepravu místňáků. V opačném případě by museli jet po tom šíleně zacpaném okruhu kolem města. Cesta by trvala minimálně od dvě hodiny více.
Do Athén se dostávám akorát na západ slunce.
Dvanáctý den opět na cestě
Přesně v poledne mě nabírá má známá dvojka – Maciek a Nadia, kteří mě už vezli z Budapešti do Bělehradu. Je to jako potkat staré přátele. Probíráme zážitky z posledního týdne. Podle všeho se měli báječně a jsou do sebe ještě víc zamilovaní. Pořád vepředu vrkají a při francouzských milostných písních na sebe mrkají. Ale je legrace!
Procestovali celý Lesbos a Maciek se dokonce vydal na výlet do Turecka. Jen na jeden den a hned se úplně uškvařil. Cesta je dlouhá 1000 km a žádná dálnice. Což je úplně skvělé, protože Řecko i Albánie po malých silnicích jsou překrásné!
